Jak si namazat lyže?

Nejprve je třeba zdůraznit, že mazání lyží a správná údržba jsou skutečně velmi důležité, protože až na vyjímky jsou namazané lyže vždy lepší než nenamazané a dobře namazané vždycky rychlejší na každém sněhu. To poznáte v mírném sjezdu. Když slušně namažete, často se vám stane, že pohodlně bez námahy budete předjíždět jiné lyžaře, kteří dřou a nejedou. Ti mají špatně namazané lyže. Přitom namazat dobře není tak složité. Profesionální servismani reprezentačních závodníků se možná budou nad následujícími řádky usmívat, protože jejich nákladně vybavené alchimistické dílny obestřeny tajemstvími složitě a nákladně získávají pro jejich svěřence zlomky vteřin, ale určitě pro nám určitě  postačí pár základních věcí:
1) Nejprve je třeba lyže správně připravit.
2) Poté nanášíme na lyže vosk pro minimalizování tření lyže po sněhu při jízdě.
3) Nakonec naneseme vosk umožňující odraz ze zatížené lyže.
4) Správné ukládání lyží po sezóně na léto.

1) Ani lyže které si přinesete z obchodu nejsou připravené k namazání. Jsou hrubě broušené a vůbec by nejely. Nejprve je musíme přebrousit jemňoučkým smirkovým papírem. Dáme si jej na rovný hranolek a brousíme rovnými tahy rovně ve směru jízdy. Hrubé lyže by drhly a nejely. Jinak se musí lyže před mazáním nejprve dobře umýt. Nejlépe asi umývá speciální smývací roztok. Čisté lyže můžeme opět trošku přebrousit, jestliže jsou skluznice poškozené např. vrypem od kamene. Vhodné je např. pečlivě připravit lyže před novou sezónou. Když jsou skluznice hodně jeté, (třeba jako po štěrkové cestě) je možné použít nejdřív hrubší papír a potom až ten jemný. Nové i přebroušené lyže musíme nejprve napustit parafínem. Můžeme začít rovnou voskem určeným ke zlepšení skluzu. Používám speciální vosky pro běh volným stylem, nebo přímo sjezdařské vosky. Na značce bych tolik nelpěl, ty známé značky jsou prudce dražší a pokud jsou lepší, tak závodníkům ušetří desetiny vteřiny na celé trati. Na druhou stranu přes svoji vysokou cenu vydrží hodně dlouho. 
Napouštění skluznice provádím tak, že vosk nanesu na skluznici jako bych ji chtěl celou počmárat (vosku tak ulpí dostatek) a potom jej zažehlím žehličkou. Žehlička je nejlepší elektrická, ale kdo má trochu cviku, stejně dobře si poradí s žehličkou na pevný líh. Ta dost páchne, což vadí hlavně doma ve sklepě nebo v lyžárně na hotelu. Hodně používané plynové hořáky nedoporučuji začátečníkům, tady hrozí největší nebezpečí poškození skluznice. Teplota žehličky má být taková, aby vosky dobře tály a spojily se s prohřátým povrchem skluznice, ale aby se nepřepalovaly a aby nedošlo ke zbytečnému tepelnému namáhání lyže. (lyže měknou) Já žehlím lyže při teplotách, při kerých na žehličce právě vyvaří kapičky cáknuté vody. Pokud se  někde všechen vosk do skluznice vpije, samozřejmě tam trochu přidáme a znovu zažehlíme. Hluboké vrypy můžeme zakapat tak. že vosk přiložíme k žehličce. Potom  škrabkou z plastu (např. špachtlí od klistrů) seškrábneme přebytečný vosk tak, abychom nepoškodili skluznici.
Následuje samotné mazání. Teď už volíme vosky podle příslušné teploty, abychom dosáhli optimálních vlastností lyže na sněhu. Při výběru vosků do voskové komory i na zbytek lyže rozhoduje teplota sněhu a teplota vzduchu ve stopě, po které pojedete. Měří se těsně nad sněhem (do 5 cm). Rozhodně se neřídíme údaji z teploměrů v 3. patře paneláku na sídlišti, na který pere polední slunko. To bychom se moc nesvezli. Nejprve nanášíme vosky na lyži mimo voskovou komoru. To můžeme udělat v klidu doma, třeba den předem večer podle předpovědi počasí. 
2) Postup je v podstatě shodný s napouštěním skluznice. Po zažehlení vosku jej také seškrábneme tak, aby všude byla rovnoměrná slaboučká vrstva vosku. Ideálně by to mělo být v setinách mm. Potom ještě skluznici přeleštíme kartáčem s ktátkými silonovými štětinami, nebo alespoň korkem. Fajnšmekři nakonec leští ještě dámskou punčochou navlhčenou ve vlažné vodě. Tím se docílí sklovitého povrchu, který jede. Tady se mohou poučit i sváteční sjezdaři. Často jsem na běžkách předjížděl sjezdaře, kteří upachtěně drhli modrou turistickou sjezdovku lyžemi z půjčovny na sněhu nevalné kvality. 
3) Následuje snad ještě důležitější mazání voskové komory. (viz. obr. popis obr.) 

To můžeme dokončit až na místě podle skutečných podmínek, nebo v případě potřeby během jízdy upravit či pozměnit pokud se podmínky během delší jízdy mění. Prodloužení délky voskové komory může pomoci když lyže trochu kloužou dozadu, zkrácení naopak může lyže zrychlit třeba na prašanu. Pro mazání na klasiku se používají buďto tuhé vosky, nebo klistry.
Tuhé vosky se nanášejí po slabých vrstvách, čím víc vrstev, tím víc lyže drží a nepodkluzují. Vosk naneseme na skluznici co nejvíc rovnoměrně a rozetřene korkem, potom naneseme druhou vrstvu a opět rozetřem a vyleštíme korkem. Lépe se to provádí v teple, skluznice musí být suchá. Pokud mažeme venku za jízdy, alespoň ji důkladně otřeme. První vrstvu je výhodné zažehlit, aby se lépe spojila se skluznicí. Jednotlivé vrstvy mohou mít různé vlastnosti. Dáme li spodní vrstvu měkší, (vosk pro vyšší teplotu) zlepšíme odrazové vlastnosti horní vrstvy tím, že bude pružnější. Naopak spodní vrstva tvrdší zrychlí lyže ve skluzu. To nám přinese cit, spojený se zkušenostmi po mnoha najetých stovkách kilometrů.
Klistry se nanášejí na čistou skluznici při pokojové teplotě z tuby šikmými tahy od středu skluznice ke kraji, asi po jednom až dvou centimetrech od sebe. Potom se stěrkou rozetřou ve směru osy lyže tak, aby vznikla slabá vrstva o tloušťce několika desetin mm. Silnější vrstvu použijeme jen u velmi starého hrubozrného sněhu, který vosk rychle sedře ze skluznice, jinak by sníh do silné vrstvy namrzal. I klistry lze nanášet ve vrstvách. Velmi slabá vrstva modrého může pod fialovým prodloužit jeho životnost na skluznici. Stejně tak může být slabá vrstva modrého klistru pod tuhým voskem. Ten je pak pružnější a tak rychle se nesjede když je sníh ostrý. Před nanášením tuhého vosku na klistr necháme lyže vychladnout při venkovní teplotě, aby klistr ztuhnul. Klistry lze i míchat. Třeba dva sousedních vlastností, při jízdě na větší vzdálenosti, kdy očekáváme změny kvality sněhu vlivem změny počasí, nebo vlivem velkých změn nadmořské výšky ve stovkách metrů. Lze přimíchat i univerzální klistr při teplotách kolem nuly, nebo když si nejsme moc jisti, nebo třeba stříbrný klistr při teplotách nad nulu, který nechytá ze stopy tolik špíny jako jiné klistry. Při míchání klistrů nanášíme z tuby střídavě oba vosky a potom je při roztírání stěrkou smísíme.
Jestliže vyneseme lyže z tepla a vyjedeme na sníh, budou vždycky klouzat. Jestli jste zvolili správnou mázu, to poznáte až po několika stech metrech, kdy lyže zchladnou na teplotu sněhu.
Na správnou volbu vosku má vliv mnoho faktorů. Kromě teploty je to ještě struktura sněhu, kterou ovlivňuje jeho stáří, teplota, průběh počasí a mechanické vlivy zpracování stopy, dále má na mazání vliv vlhkost vzduchu, vítr, charakter stop a terénu, fyzické dispozice lyžaře a mnoho dalších maličkostí. Třeba jestli jede lyžař na tatranku nebo na biftek, či na jonťák nebo na pívo.

Následující tabulka má pouze orientačně znázornit základní možnosti mazání. Platí pro u nás asi nejrozšířenější značku vosků Swix. Podobně je na tom i české Skivo, které je méně kvalitní a levnější. To má navíc jen zelený klistr, takže se tabulka trochu posune.

(v tabulce jsou oblasti velice příznivých podmínek pro lyžování označeny zeleně, příznivé oranžovou a nepříznivé červenou barvou)
Obecně se dá říct, že čím je sníh hrubší, tím volíme tvrdší vosk. Naopak je-li vzduch vlhký vosk dáme měkší. Při strojové úpravě stopy dochází k promísení sněhu, takže dostane vlastnosti spíše té spodnější vrstvy, pokud po úpravě stop nesněžilo, nebo není ve stopě navátý sníh. Sníh unášený větrem (převátý) je většinou pomalejší. Při větru mohou být na pláních odváté plotny staršího sněhu a naopak návěje nového. Potom babo raď, na co mazat. Dále bychom měli brát v úvahu, zda budem jezdit víc v lese nebo na pláních, protože les funguje jako tepelný akumulátor – při ochlazování je v něm tepleji a naopak. Svítí-li slunko, bude asi jiný sníh ve stínu než na slunci. Jinak asi namažeme, chystáme-li se hančovat (prošlapávat stopu) celý den v hlubočáku.
Jestliže za jízdy začnou lyže klouzat, tak buďto přidáme další vrstvu stejného nebo měkšího vosku když se otepluje, nebo pokud se už vosky sjely, domažeme. Pokud lyže lepí, nebo namrzají, musíme lyže očistit od sněhu a ledu škrabkou a pokud možno zbavit se alespoň části vosku a potom namazat tvrdší. Když jsou lyže tupé a nejedou, tak chtějí tvrdší vosk, nebo už se vosk sjel a lyže chtějí namazat. Zvláštní případ je tupý prašan při velkých mrazech, ten nejede na nic, jedině nahřívat stopu před lyží autogenem. Z předchozích řádků vyplývá, co všechno by s sebou lyžař na delší vyjížďku měl mít. A k tomu pár drobných na občerstvení a hromadnou dopravu pro případ ztroskotání nebo zabloudění a tatranku či műsli tyčinku podle chuti na nouzové doplnění energie cestou.
Pak už nám nezbývá než si užívat pohybu, volnosti, přírody a klidu v bílé jiskřivé, nebo někdy mlhavé krajině. A protože lyžařů stále přibývá, chtělo by to dodržovat pár pravidel slušného chování a vzájemné ohleduplnosti, abychom zachvíli nechodili domů rozladění, jako když jezdíme autem po Praze.

Nahoru

4) Správné ukládání lyží po sezóně na léto. 

Nejhorší, co můžete svým lyžím udělat, je pohodit je po sezóně ve sklepě do rohu a pak na ně hodit ještě třeba sáňky. Když je zase před další sezónou vytáhnete, tak asi nebudou mít tu správnou tvrdost, jako když jste si je pořizovali, protože na ně celé teplé léto působila hmotnost hromady harampádí a lyže se té síle poddaly. Mohou být klidně i zkroucené do vrtule a pak budou vhodné tak maximálně pro zábavu, když budete s přáteli soutěžit, kdo na nich za humny na mezi dojede dál bez pádu. A uložit je správně není žádná věda. Čtyři možné způsoby znázorňuje následující obrázek.

A) Lyže u rovné svislé stěny připevníme za špičku a patku a pod vázáním podložíme tak, aby rozpěrka mírně táhla. Pouze mírně, aby nevypadla. Moderní lyže není třeba tvarovat.
B) Lyže v páru stáhneme k sobě řemínky za patku a špičku a uprostřed opět rozepřeme jako u var. A. Pak mohou spolu volně stát, nebo ležet.
C) Lyže zavěšené pod stropem za patku a špičku už není nutné podkládat, stačí když na ně působí jejich hmotnost.
D) Podobně je to i u lyží opřených ve stojanu skluznicí dolů, ne však obráceně.
Kromě toho bychom měli lyže před uložením umýt od směsí různých vosků a napustit skluznici parafínem kvůli ochraně před prachem, chemikáliemi, UV zářením apod. Pak je před sezónou musíme opět umýt, protože prach ulpělý ve vosku má skluzné vlastnosti jako smirglpapír.

Technologie mazání se vyvíjí a výrobci kromě opravdu užitečných věcí nabízejí spoustu dalších „nezbytných“ krámů, tak jsem na síti našel pár stránek, které by vás mohly zaujmout:
http://www.swixsport.com/dav/e0a9664ade.pdf - český manuál pro turistické mazání od swixů;
http://www.e-magin.se/v5/viewer/files/default_s.aspx?gKey=qtb8t1p8&gInitPage=1 - anglická swixova profi brožůra
http://www.swixsport.com/ - ostatní Swixovy vymyšlenosti
http://www.tokowax.cz/download/brozura_small.pdf - profesionální mazací cajky od TOKO – česky
http://www.toko.ch/en/products_wax.html - vosky TOKO
http://www.toko.ch/medias/sys_master/8451220103565056.pdf - WAX manual TOKO
http://www.holmenkol.com/fileadmin/user_upload/downloads/Wax_Guide_Nordic_EN.pdf - WAX guide - nordic pdf anglicky od Holmenkolu

 

Nahoru